XIII. Století - Svatí na nebi

Když noc je králem a stíny zvětší rozměr svůj
A svatí na nebi jdou spát
Tvá tichá radost, je v slzách noci zazděná
A svatí na nebi jdou spát
Svatí na nebi, moji svatí na nebi,
Svatí na nebi jdou spát.

Modlitba díků, za další promarněný den
Za kroky ve tmě zbloudilé.
V zajetí smutku, vzpomínky do stěn naráží,
Jsou jako sluncem opilé.
Má noc je přítel, pohladí poraněné sny,
A svatí na nebi jdou spát.
Znavený spánkem jsem oběť v pavučinách snů,
Když svatí na nebi jdou spát.
Svatí na nebi, moji svatí na nebi,
Svatí na nebi jdou spát.
Svatí na nebi, moji svatí na nebi,
Svatí na nebi jdou spát.

Byla jsi přelud, vzal mi tě den a slunce jas,
Touhy co znamenají svět.
Tvůj obrys ve tmě, jsi jako vzor na záclonách,
Volám tě za soumraku zpět.
Vrať se mi zpátky, vrať se mi anděly jsem tvůj,
A čekám ne tvou náruč dál.
Znavená spánkem, na ramenou mi usínáš,
A svatí na nebi jdou spát.
Svatí na nebi, moji svatí na nebi,
Svatí na nebi jdou spát.
Svatí na nebi, moji svatí na nebi,
Svatí na nebi jdou spát.