Václav Neckář - Motýlek

Do naší ulice auta a popílek
Přiletěl motýlek sedmnáct let
Pestřejší zbarvení, tak hezkejch pár křidýlek
Ještě jsem neviděl já ani svět

Všem klukům z ulice oči jen svítili
Motýlka chytali snílci i rváči
S každým z nich poseděl, dál letěl za chvíli
Bylo jim k úsměvu, bylo jim k pláči

Motýlky létání baví
Každého z nás potěší jím
Motýlky létání baví
Kdo je má rád, nebrání jim

Do těch dob neměl jsem ani já tušení
Co všechno dokáže motýlí let
Ponurou ulici v oázu proměnil
V oázu úsměvů a milých vět

Do síťky chytil jsem už hodně motýlků
Poprvé bál jsem se o toho smíška
Pomačkat zvědavá křidýlka pro chvilku
Když chtějí dolétnout k závratným výškám

Motýlky létání baví
Každého z nás potěší jím
Motýlky létání baví
Kdo je má rád, nebrání jim

Kam z naší ulice, auta a popílek
Odletěl motýlek osmnáct let
Bylo nám do smutku pro těch pár křidýlek
Pro touhu létat a nenaletět

Ještě víc do smutku je mi však teprv dnes
Když vím, kdo motýlka ve sbírce chová
Pán stejně blýskavý jak jeho mercedes
K vile ho připíchnul na hezká slova

Motýlky létání baví
Každého z nás potěší jím
Motýlky létání baví
Kdo je má rád, nebrání jim