Brontosauři - Táta

Často vrací se mi dětství to jak stárnu, je to tak
časy prázdnin kdesi na Sázavě, ohýnek a vlak
a písničky co naučil mě táta na to si vždycky našel čas
a máma věčně ustaraná, šedivá, to z nás,
a tóny levnejch kytar, pár akordů, nic moc
a rozzářený dětský oči - jaký tajemství dovede bejt noc
a mexikánsky hranice a indiánská čest
a na každý , každý bezpráví výstřel nebo pěst.

1. A jen fotek pár a letmý dotyk mládí
to kdyžz beden vyndám rekvizity snů
co už nevrátěj se, jen tak mile hladí
vracej myšlenky mý zpátky,
kamsi za osadu
do šťastnej dětskej dnů

2. A je mi líto
všech těch zatoulanej ptáčat
holek, kluků na něž nikdo nemá čas,
přes den učej se
a večer jenom stárnou
aspoň v Boha věřit, nebo v lásku,
v lásku k národu či milovat svou vlast

3. Ale když v době mizej mizej kdesi cíle
a mnozí zvykaj si už na zpátečnej vlak
tak nikdo neví nic,
jen prožit tyhle chvíle
to pak se stejská všem, nejen ptáčatům
a každej čeká na nějakej zázrak.
A tak je mi líto... čas.