Brontosauři - Kuličky

Na tváři kuličky slz, láska si na křik nikdy nezvyká,

sedí a hádku mlčky polyká jak pád, jen tiše naříká.



Ví, že jak v přívalu déšť než vsaje zem, kořínky zaplaví,

napraví pohled zprvu tázavý, pak dotek laskavý.



Jen vědět, že jste jen dva, a nikdo nikde a nikdy víc,

co možná nejčastěji si lásku říct, do očí zblízka říct.



Ono to všechno chce čas, zasadíš stromek, taky nerodí,

telátko zkouší to, ale nechodí, dva k sobě hodí se i nehodí.



Na tváři kuličky slz, slova se jako mlha rozplynou,

smířit se s daní lásce povinnou, vinou i nevinou.



Jen vědět, že jste jen dva, a nikdo nikde a nikdy víc,

co možná nejčastěji si lásku říct, do očí zblízka říct.



Ono to všechno chce čas, zasadíš stromek, taky nerodí,

telátko zkouší to, ale nechodí, dva k sobě hodí se i nehodí.