Petra Černocká - Náklaďák

Měl v ramenou víc, než se zdá
a v očích místa vzdálená,
jak noční stín svůj trailer hnal,
na plný plyn stále dál a dál.

Znal bílé dny a týdny byl,
stokrát s dálkou zápasil,
stokrát měl smrt blíž než cíl,
a přesto jel, znovu vítězil.

Měl v rukou cit i pevný stisk,
musel mít svůj denní risk,
měl prostě rád jako nebe pták
svůj žhnoucí dům, šedý náklaďák.

Uměl se smát i vítr zmást,
z očí žár a úsvit z brázd,
chtěl se hnát a být jen tím,
čím chlap je rád, když je pánem svým.

Snad řek mi víc, než dnes já vám,
když vez mě tmou až bůhví kam,
a možná vím, proč léta táh,
proč muži řídí náklaďák.

Uměl se smát i vítr zmást,
ze rtu dárek úsvit krást,
věčně žít své týdny mil
a v rukou mít lásku svou i cíl.

A v rukou mít lásku svou i cíl.