Svatopluk Karásek - Džongili mara

cesta životem je tak krátká
mne ani nestačí narůst bradka
na krátký cestě ještě je zkratka
srdce ti, bratříčku, zavřelo vrátka

dzongili mara, dzongili dong

dlouhý je Dunaj
krátká je Svratka
tělo je pouze ducha ohrádka
na lásku Boží je smrtka krátká
ta láska trvá ta není vratká

dzongili mara, dzongili dong

slovo to není jenom klam pouhý
to není jen hříčka pro děvky a slouhy
srdce to cítí, je-li plné touhy
noc byla krátká, ale den bude dlouhý

dzongili mara, dzongili dong

zavřeli vrátka, ale lid viry
nevěří na štěrbiny, díry a škvíry
věří, že ve dveřích stojí sám Pán
on pro nás drží vrata dokořán

dzongili mara, dzongili dong

ani s' nám neřek’, kluci Těpic
a my jsme smutni, ale nic víc
nás ještě čas sem a tam honí,
jedeme dál, prásky do koní

dzongili mara, dzongili dong

tak tady s klukama, tak tady pějem’
a my se tí smrti tak trochu smějem’
že na nás zejtra či pozejtří čeká
to je její věc, to nás neleká

dzongili mara, dzongili dong

veselý konec nám je všem dán
smrti se neboj, praví vzkříšený Pán