Jaromír Nohavica - Setkání s A.S. Puškinem

Co bylo je pryč jednou provždy a stesky jsou k ničemu
každá epocha má vlastní kulisy, herce i kus
a líto mi je, že už nikdy se nesetkám s Puškinem
nezajdu si s ním na čaj do bistra "U sedmi hus"
a líto mi je, že už nikdy se nesetkám s Puškinem
nezajdu si s ním na čaj do bistra "U sedmi hus"

Dnes už nechodíme jak zastara bosáci naboso
řvou motory aut, my z oken sčítáme galaxie
a líto mi je, že už po Moskvě nejezdí drožkáři
a nebudou víc, nebudou a to líto mi je
a líto mi je, že už po Moskvě nejezdí drožkáři
a nebudou víc, nebudou a to líto mi je

Před tebou se skláním má bezbřehá epocho poznání
a vzdávám ti hold lidský rozume nad rozumem
a líto mi je, že jak dřív se i dnes bůžkům klaníme
a na kolenou bijem hlavami o tvrdou zem
a líto mi je, že jak dřív se i dnes bůžkům klaníme
a na kolenou bijem hlavami o tvrdou zem

Podél našich cest dlouhé aleje vítězných praporů
náš boj za to stál my máme vše za co šli jsme se bít
a líto mi je, že se stavějí pomníky z mramoru
a vyšší než my, vyšší než veškerá vítězství
a líto mi je, že se stavějí pomníky z mramoru
a vyšší než my, vyšší než veškerá vítězství

Co bylo je pryč, vyjdu ven na špacír koukám noc je tu
vtom z ničeho nic vedle arbatských vrat u vody
stojí drožkář a kůň a pan Puškin jde po prázdném prospektu
já krk za to dám, zítra že se něco přihodí
stojí drožkář a kůň a pan Puškin jde po prázdném prospektu
já krk za to dám, zítra že se něco přihodí