Jaromír Nohavica - Loučení s Polskem (Trubač)

Jsme břehy jedné řeky, jsme kola jedné káry
nás pojí stejný osud, ať v dobrém nebo zlém
když na Krakowské věži zatroubí trubač starý
zas chystám svoji šavli a jsem plný naděje

Jdem v ošuntělých šatech a sandály nás tlačí
a slzy našich sester jak Jaroslavnin pláč
zahrajte harmoniky, ať lépe se nám kráčí
jdem za svobodu bít se a je nám sedmnáct

Co svoboda, že nespat, že porozbíjet vázy
že vysmát se všem koním a jezdit rychlíkem
na to jsme příliš vážní, nám ironie schází
my za svobodu jinou teď krok za krokem jdem

A koho vzíti s sebou, to kdyby člověk věděl
kdo bude náš vůdce, kdo prádlo bude prát
a kam se vrhnout nejdřív, a kdo si bude hledět
jen aby ten svůj vozík dotáhl beze ztrát

Je mrtev starý trubač, však dál zní jeho tóny
velká je jeho láska, to věčné S.O.S.
jsme školáci, jsme děti, za chvíli bude zvonit
a z otevřených oken v rádiu hraje džez